FORMA BYTÍ – BYTÍ TĚLEM

dřevo, kov, guma, polyurethan, akryl, textile

Výstupem projektu je sochařský objekt – solitér, a fotografická dokumentace procesu tvorby.

Forma vychází z anatomie stoličky/sezení, a podobně jako koncept stoličky mimetuje anatomii lidského těla. Vzniklá židle napodobuje mé tělo, tak jak v něm sedím. Je to stolička jako forma bytí, jíž je „já“.

Skrz přítomnou tvorbu – budování – medituji nad materialitou bytí, bytí člověkem a tělem, a nad pocity, jež ve mně tělesná existence vyvolává. Moje osobní zkušenost jako těla je převážně negativní. Je zde určitá distance, vnější pohled na fyzickou formu, disociace, genderová dysforie. Jsem tělem, jež se nachází ve světě a svět vnímá a pociťuje. Tělo je konečná forma, je ohraničené, svazující, omezující, slabé, náchylné k bolesti a diskomfortu. Samo je diskomfortem, zneklidňuje.

Samotné rozměry stoličky jsou nadstandartní, proporce amorfní, úhly vratké a neharmonické. Použité materiály mimeticky zobrazují ve vrstvách kosti, šlachy, žíly, tuk a kůži, působí hmotně a živočišně, přitom zároveň cize a uměle – tento kontrast je paralelou k pocitu z tělesnosti.

Hlavními inspiracemi jsou mi prostorová instalace, vídeňský akcionismus, naivní umění a art brut. V oblasti designu a volného objektu se inspiruji anti-formální tvorbou Gaetana Pesce, Gunnara Aagaarda Andersena, Tejo Remy, Evy Hesse, Toma Dixona, Beate Engl, aj.

Myšlenkově pak čerpám z teorie identity, embodimentu/vtělení, kritické teorie a genderové a queer teorie.

Tvorba je proces, „já“ je proces.