Setrvávající přítomnost staré nemoci vytváří silný tlak na každou jednotlivou denní činnost. Existence vypadá zdravě, ale je zjizvená. Myšlenky je potřeba vědomě kontrolovat, v nestřežené chvíli ruminují v představách o vlastním těle, o jeho deformitách, o jeho proporcích, podstatě těla, pohlaví a genderu. „Jsem vůbec reálný člověk?“ Sebe-percepce je dysmorfní, pošramocená, pečlivě poskládaná z vybraných vědomých konceptů, které ale nepomáhají k dosažení pocitu koherentního celku. Pocit že „vnitřní“, „imaginovaný“ vzhled je úplně jiný než „skutečný“ vnější vzhled. „Toto není moje skutečná podoba.“

Proporce je vztah – vztah šperku a těla, vztah vnímání/percepce a skutečnosti. Má práce je založená na těchto vztazích. Šperk je v přímém kontaktu s tělem, a to v jedné z nejintimnějších oblastí, v ústech. Ústa jsou vstupem do člověka, místem příjmu i výstupu informací, děje se tu řeč, stravování, vztahová intimita. Samotné narušení či blokování tohoto vstupu (vizuálně i fyzicky) může v pozorovateli i nositeli vyvolat neklid, nepříjemný pocit odhalení, narušení soukromí, také pasti – odebrání svobody. A těchto emocí využívám pro svůj koncept – experiencing an eating disorder.

Konkrétně toto vyjadřují pomocí dat sesbíraných vlastní mnoholetou zkušeností s poruchami příjmu potravy, a hlavně jejich dlouhodobým efektem na biologické funkce mého těla. Fyzické zotavování z této nemoci je (v osobní zkušenosti) hodně podobné zotavování z jiných druhů závislostí, provází je epizody abstinenčních záchvatů. Celkově jde ovšem o nemocnou představu o vlastním těle, která je velmi rozvětvená a psychická – neviditelná.

Abstinenční epizoda se projevuje nejdřív psychicky, silnou myšlenkovou fixací na jídlo, pak nastane pocení a zrychlený tep, dušnost, zaťaté svaly čelistí – zaťaté zuby, zesílené slinění, třas. Objevuje se zcela iracionální strach z bezprostřední smrti hladem. Postupně se ztrácí kontrola nad vůlí a komunikace s okolím je velmi těžká až nemožná, nejde mluvit. Jako by psychický stav držel ústa jako rukojmí – obrací se na ně veškerá pozornost, ale zároveň je jim znemožněna svoboda.

Vytvořené objekty, ústní šperky, grillz, narušují integritu úst a tímto simulují a vizualizují vztah této mentální poruchy k fyzickému tělu. Přitahují pozornost na ústa, zároveň v nich zavazí, deformují rty, drží zuby zaťaté, ústa zablokovaná či naopak násilně otevřená a zesilují slinění. Vyjadřují vztah (proporci) světa fyzického a světa mentálního, fyzického šperku a mentálního pocitu při rekonvalescenci z poruchy příjmu potravy, jakož i vztahu fyzického skutečného těla a mentálního obrazu imaginovaného těla.