Barokní opera je téma, které je schované hluboko v mojí duši a vzpomínkách již od dětství, jako barevný ohňostroj kostýmů a barev, dynamicky nasvětlených oblaků, jisker, andělů, masek s šílenými grimasami, falsetto, nebeské hlasy, drama, křivda, vznešenost.

V konkrétnějším motivu il castrato studuji kontrast a hyperbolickou skutečnost existence kastráta, jeho život, slávu, krásu a bolesti. Osudy kastrovaných andělských chlapců vržených do světa, zatížených povinností k hudbě, jež je stahuje dolů, a přitom táhne vzhůru k nebesům.

Tři řetězy, náhrdelníky, reflektují emocionální otisk il castrato na moji duši, jak vnímám jeho význam. Jsou materiální demonstrací kontrastních pohledů na kastrátovu existenci.

„Záře“

Jemná prachová pírka symbolizují zpěvákovu jemnost a vzletnost, jeho hebký falsetto vysoký hlas, co hladí duše posluchačů, probouzí v nich slzy a hluboké emoce. Pírko je lehkost a svoboda, co slyším a cítím z jeho zpěvného projevu, a co posouvá il castrato na rovinu nadpozemské bytosti, anděla hudby. Náhrdelník Záře vyjadřuje dojem z kastráta jako interpreta hudby. V lesklých ploškách per se modelačně odráží světla a stíny. Široce vybraný oblouk náhrdelníku opticky rozšiřuje ramena a dává elegantní dojem andělských křídel.

„Neprostupnost“

Okovy představují překážky, které kastráta drží zpátky a stahují dolů, jeho těžká pouta, vržená na něj od dětství. Byl stvořen pro toto poslání, aby se uchoval jeho andělský hlas. Jeho samotné stvoření mu brání ve svobodném vzletu, jelikož je upoután na své místo na operním jevišti. Zkorodovaný, zrezivělý povrch symbolizuje dlouhodobost kastrátova zoufalství a jeho tíhu a účinek – rez, jež na něm ulpívá, a skřípání uvězněného hrdla.
Cílem tohoto náhrdelníku je i zkušenost. Jeden řádně zrezivělý řetěz se omotá co nejtěsněji kolem krku nositele, aby cítil tu váhu na svých ramenou. Druhý řetěz se volně přehodí okolo ramen tak, aby dvě větší oka na jeho koncích visela nositeli kolem hrudi jako medailony, asymetricky a volně. Cílem je vnímat a cítit váhu osudu, kterou na sebe člověk bere, či kterou na něj ukládá vnější činitel (život). Nositel se může nechat volně stahovat řetězy a vnímat je: těsnost řetězu ho škrtí, váha zatěžuje při pohybu, upevňuje ho ve vzpřímené pozici, musí konstantně vnímat a hlídat vlající konce řetězu, aby jimi něco nerozbil, omezují tím jeho svobodu provozovat některé činnosti a volně a rychle se hýbat podle toho, jak má zrovna chuť. Nositel je částečně uvězněn na místě, podobně jako kastrát na jevišti, a svírání kolem krku ho nutí myslet na vlastní hrdlo, hlasivky, mělký dech a jak závislý je na používání hlasu.

„Peklo“

Schovaný za oponou slávy, pompéznosti a krásy, il castrato je uvězněn ve svém poslání. Bez hlasu je nic, bez hlasu nemá smysl, jeho existence zcela závisí na hudbě.
Třetí řetěz spojuje koncept nebeskosti s utrpením, peří s peklem existence. Spojením symbolického motivu peříček, tedy lehkosti a andělskosti, s masivností a temnotou poutajících řetězů, které škrtí, vznikne náhrdelník podobný padlému andělu Luciferovi. Je to úzký řetěz ze spálených pírek, který těsně obepíná hrdlo nositele. Zdůrazňuje a upozorňuje na středobod kastrátova žití: jeho hlasivky, a volá o jeho pomíjivosti.